Téměř hodinu vyprávěl bývalý československý reprezentant v lehké atletice Vlastimil Zwiefelhofer své zážitky ze sportovního života publiku v kralovickém Lidovém domě v pátek 2. března 2018. Rodák z Tajanova u Klatov byl hostem slavnostního večera spojeného se zveřejněním výsledků ankety Sportovec Kralovic.

Sice před začátkem besedy zpochybnil své vypravěčské umění, ale nakonec se ukázal jako skvělý řečník. A že bylo o  čem vyprávět. Dodnes je Zwiefelhofer třeba držitelem traťového rekordu na legendárním přespoláku Velká kunratická. Nejlepší čas prý vytvořil vlastně náhodou. „Den před tím jsme závodili v zahraničí. Vraceli jsme se v noci, přespali v Jindřichově Hradci a ráno jeli do Prahy. Snažil jsem se běžet hodně rychle, aby si pořadatelé nemysleli, že závod vypustím.“ Tento výkon už devětatřicet let nikdo nepřekonal…

Podobně „mimochodem“ přišel podle svých slov k šestému místu na světovém šampionátu v krosu ve stejném roce. „Zachránil mě celonoční déšť před závodem. Pršelo pak i druhý den. Na tvrdém podkladu irského dostihového závodiště v Limericku bych jinak neměl šanci.“ Toto umístění dosud žádný Čech nenapodobil. O  tři roky později před šampionátem v krosu formu měl. „Španěla, který pak byl nakonec pátý, jsem nedlouho před tím porazil o více než půl minuty. Jenže večer před závodem jsem si ohřál kuře v mikrovlnce. Bohužel v igelitovém sáčku, zkušenosti s takovou technikou jsme tehdy ještě neměli. A z těch zplodin jsem se vlastně přiotrávil a závod dokončil jen s největším úsilím,“ vyprávěl. Přitom si vlastní jídlo vezl s sebou, aby měl jistotu, že před závodem nesní nic špatného…

K úspěchům jej přivedla především dřina: za měsíc také dokázal naběhat přes tisíc kilometrů (nejvíce 1024), denní maximum má osmaosmdesát. I proto nelze než nevěřit jeho slovům, které adresoval zejména mladým v hledišti: „Ve sportu je potřeba především vůle, pracovitost a trpělivost.“